How to Save a Future | Chapter II.

19. června 2011 v 18:40 | Hannah |  How to Save a Future
Babička sešla ze schodů a v ruce měla divnou, zaprášenou, starou a tlustou knihu. Vypadala jako z 10. století. Položila ji na stůl. Chris poznal tu knihu, už ji někde viděl. Jenom si nemohl vzpomenout, kde. Naopak Cooper viděla knihu poprvé.
"Tohle je kniha našich předků.", vysvětlovala Grace.
"Najdeš v ní vše důležité, co se týká tvých schopností a jejich rozvíjení.", poračovala.
"Jak to myslíš, rozvíjení?", vložila se do vysvětlování Cooper.
"Rozvíjení znamená rozvíjení. Snad si nemyslíš, že navždycky budeš budoucnost jen cítít. Jednou se budeš muset naučit žít se skutečností, že nejsi jen obyčejná dívka. Budeš schopná nejen budoucnost cítít, ale i vidět. A budeš si toho vážit."
Chris viděl Coopeřinu tvář a bylo mu jí líto. Viděl, že Cooper si takovýhle život nevybrala a tušil, že by raději byla nepopulární šprtka, než populární speciální dívka. Měl sto chutí odtamtud Cooper vzít někam ven, pryč od těhle starostí. Ale věděl, že nemůže. A navíc se snažil vzpomenout, kde tu knihu viděl. Bleskla mu hlavou vzpomínka.
"Už vím, kde jsem tu knihu viděl. Bylo to na půdě mojí tety."

Grace se netvářila překvapeně. Vlastně to vypadalo, jakoby na tuhle větu dlouho čekala. Začala znovu vysvětlovat, tentokrát důvod, proč už Chris knihu viděl: "Před dlouhými časy žily v Clyde pouze čtyři rodiny: Blackovi, Stevensovi, Andrewsovi a Hemsworthovi. Nikdo už vlastně neví, jak to doopravdy bylo, víme jen to, že tyto rodiny nespojovalo pouze město, pokud mě dobře chápete. Každá rodina měla jednu velkou, tlustou knihu, ale po nějaké době se sem přistěhovaly jiné rodiny a naopak původní odešly. Zůstali jsme tu jen my. Je tedy možné, že Chris pochází z jedné z ostatních rodin."
Chris Andrews. Tak se jmenoval. Byl to potomek původních Andrewsových.

"No, pro dnešek toho na vás bylo až dost. Chrisi, měl bys jít domů a Cooper, ty bys měla jít napsat esej na angličtinu. Volal mi pan Lerman a říkal, že pětka by ti mohla zhoršit prospěch."
Rozloučili se tedy a Cooper odešla do pokoje. Neměla ale chuť psát nějakou hloupou anglickou esej, k tomu na téma Nejdivnější okamžik mého života. Namísto toho počkala, až babička odejde a vzala si ze stolu tu knihu. Nepochopila, proč ji tam vlastně babička přinesla, když ji ani neotevřela. Proto ji chtěla otevřít sama. Bylo v ní spoustu nesmyslných vět, spousta divných přirovnání, kterým nerozuměla. Rozhodla se, jednu divnou větu přečíst nahlas. Byla latinsky, a Cooper měla z latiny jedničku, takže pro ni nebyl žádný problém přečíst ji, i když větu nedokázala přeložit. Nic se ale nestalo, prozatím. Byl už večer a Cooper se rozhodla jít na kutě.

Další den se cítila o něco lépe. Nebyla jí zima a celkově se cítila velmi dobře. Tedy jen do té doby, než přišla na pozemek školy. Znovu se dostavil mráz, ale slabší než včera. Vešla do třídy. Sháněla se po svém příteli Bryanovi, ale ten nikde. To samé platilo i pro její nejlepší kamarádku, Stay. Ani ona nebyla ve třídě. Bryan byl kapitán fotbalového družstva, takže nebylo divu, že tam ještě není. Stay byla zase kapitánka roztleskávaček, takže Cooper nebyla překvapená, že tam není ani jeden z nich. Co by asi dělala, kdyby věděla, že zrovna teď si to ti dva rozdávají na gauči ve společenské místnosti?

» NEXT CHAPTER

 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama